LUSIUS Fantasy and Dreams

Na zem se snášel hustý déšť. Přes černé mraky nebyla vidět žádná hvězda, měsíc se též skrýval za temnou oponou. Kapky bušící o kamení ohlušovaly okolí a všude vládla neprozírná tma. Náhle rozčísl oblohu blesk a osvítil na krátký čas zemi. Hlasité zahřmění nenechalo na sebe dlouho čekat. Stromy se ohýbaly v burácení hromu. Na chvíli se vše ponořilo zpět do tmy, než se rozzářil další blesk, který šlehl do stromu, jenž se v zápětí vznítil. Pokus plamenů přebít sílu deště netrval dlouho. Člověk by řekl, že by ani psa ven nevyhnal. Ano, to by řekl člověk. Přesto stála vysoko na kopci postava. Strnule postávala a nechala se smývat deštěm. V ruce svírala dva meče. Lehce zvedla hlavu vzhůru a s úsměvem vpouštěla vodu do úst. Špičaté uši napovídaly o přítomnosti elfa. Byl to však temný elf. Jeho temná kůže splývala s nocí. Navíc zahalena v černém brnění se takřka stávala součástí noci. Jen dva dlouhé meče, jenž třímal ve svých rukách, odrážely světlo. Kapky deště se na nich mísili s tmavou hustou tekutinou. S krví. Rudá směs ředěná vodou pomalu ztékala po čepeli a jakmile narazila na ostří, odtrhla se od oceli a padala k zemi. Na ní však nedopadla. Spadla na kovové brnění mrtvého muže. Kolem temného elfa ležela hromada lidských válečníků, kteří se marně snažili ukončit jeho život. Drow si vychutnával pocit vítězství. Miloval boj. Miloval své meče a miloval krev. S úsměvem na tváři do sebe nechal padat kapky a vychutnával si pocit vítězství. Marná byla snaha osmi válečníků. Jeho rychlé ruce a um v boji nedali žádnou šanci slabým lidem. Ozval se psí štěkot. Elf trhl hlavou a upřel svůj pohled mezi stromy. Několik páru žlutých očí zářily do noci a blížily se k němu urputným tempem. Náhle mu těsně vedle nohy přistál šíp. Měl štěstí, že ho nezasáhl. Otočil se a vydal se na útěk. Rychlými kroky se proplétal mezi stromy, až doběhl na louku. Svůj pohled soustředil zpět na psy. Udělal několik kroků, aby měl kolem sebe prostor. Blížil se další šíp. Elf ho lehce odrazil mečem. Psi ho brzy doběhli a s nimi i jejich pánové. Válečníci, držící v rukou meč a štít, zírali na temnou postavu s odporem. Psovodi neváhali a pustili psy. Tři zubaté bestie se rozeběhli k němu s úmyslem zabít. Několika svižnými pohyby odrazil elf útok psů a vzápětí jim svými meči zasadil smrtící rány. Psovodi rychle natáhli šípy na své luky a spustili spršku střel. Několika přemety vzad opustil drow své původní místo, na které směřovali rány. Několik střel ještě odrazil meči a s úsměvem na tváři dával najevo slabost lidí. Nyní přišel čas na válečníky. Pomalu obklopili elfa dokola a chystali se ho srazit do kolen. Elf zaujal bojové postavení. Napnuté ruce směřující do stran byly připraveny na útok z jakékoliv strany. Přišel první výpad. Čepele o sebe narážely a železný zvuk přehlušoval bušící déšť. Bojovníci věděli o síle elfa, proto neváhali a útočili všichni najednou. Drow však jakoby si boj vychutnával, dělal nepředvídatelné pohyby. Skoro to vypadalo, že tančí s meči v ruce a bojovníci kolem jsou jen pouhé kovové loutky, jenž se nedokážou ohnout v kolenou. Ostří čepele proráželo kůže, drtilo kosti a ukončovalo životy. Temný elf cenil zuby a bez známky únavy pokračoval v masakrování. Po chvilce ukončil své dílo a zastavil své dvě mašiny. Klid. Kolem zpustošená lidské těla. Elf otřel své meče o jedno bezvládné tělo. Opět upřel svůj pohled k nebi. Kapky ho masírovaly do obličeje. Déšť smýval krev z jeho brnění a rukou. Jeho myšlenky se sbíhaly, až se spojily v jednu.

Měsíc ozařoval Garlonské město. V ulicích byl klid. Jen z hospody se ozýval rachot opilých hostí. Občas se ze stínu vynořila stráž na pravidelné pochůzce. Městské brány byly zavřené a stráže na věžích bedlivě sledovaly okolní divokou přírodu. Drow perfektně využíval stínu přilehlého lesa a nepozorovaně se připlížil až k hradbě. Malta spojující neopracované kameny ve zdi tvořila perfektní výklenky pro šplhání. Temný elf vyšplhal až na hradbu. Dával si veliký pozor, aby ho nikdo nespatřil. Nepřišel s cílem na sebe upozornit a zabít mnoho lidí. Měl jediný terč k likvidaci. Nepozorovaně se prosmýkl kolem jednoho strážného a poté sestoupal po jedné ze strážních věží do města. S lehkostí se pohyboval ulicemi a hledal svůj cíl. Občas se ukryl před procházejícími strážnými, nebo před opilci vracejíc se domů z flámu. Bylo lehké se vyhnout nebezpečí a nástrahám, neboť nikdo nečekal v tuto noční hodinu nemilou návštěvu. Proběhl ještě pár ulic, než před ním vyrostl obří chrám. Schován ve stínu jedné z přilehlých budov pozoroval dění kolem. Budova byla perfektně osvětlená. Před vstupní branou stály dva strážní a v pravidelném intervalu obcházeli obydlí tři pochůstkáři. Měl v plánu tiše se proplížit do budovy, aniž by vyvolal paniku, či nějaký souboj. Sehnul se pro jednu dlažební kostku a vyčkal, až hlídka zajde za zeď. V ten okamžik vrhl opracovaný kámen k popelnicím stojíc u opačné zdi, než zašli strážní. Ulicí se rozezněl břinkot plechů a hlídka stojící u dveří zbystřila. Oba dva strážní se vydali zjistit, co se děje. Této chvíle drow využil. Rozeběhl se rychle k obydlí. Lehce našlapoval a jeho kroky nevydávaly žádný zvuk. Počítal s tím, že budou dveře zamčené. Skočil tedy na zeď a po hrubě opracovaných kamenech vyšplhal do nejbližšího okna. Vklouzl do místnosti. Místnost byla potemnělá a veliká. Nejspíše knihovna. Strážní prokleli kočky v domnění, že ony způsobily ten rachot a vrátili se zpět na své stanoviště. Temný elf vyčkal, až projdou znovu pochůstkáři. Poté vylezl z okna a šplhal k nejvyššímu oknu na věži. Měl štěstí. Okno bylo otevřené. Potichu vlezl do místnosti. Celkem malá komůrka obsahovala pouze postel s nebesy, truhlici, pár svícnů a polici se svitky. Připlížil se k posteli. V ní ležela žena. Teplo v místnosti jí nedovolilo se přikrýt. Přes průhlednou noční košilku jí prosvítalo bílé spodní prádlo. Drow vytáhl dýku a byl připraven zasadit smrtící úder. Pohlédl ženě do obličeje. Nikdy nezaváhal, až teď. Prohlížel si její krásný obličej, na kterém se kroutil pramínek havraních vlasů. Zbytek vlasů byl široce rozprostřen po polštáři. Její ladné křivky celého těla vypovídaly o její dokonalosti. Zaváhání se mu stalo však osudným. Děva otevřela oči. Potemnělý pokoj rozzářily průzračné modré oči. Jakmile spatřila temného elfa, lehce vykřikla. Více už ze sebe nestihla vydat. Dýka jí rozdrtila hrudní kost a poté navěky zastavila bušící srdce. Do pokoje vtrhli dva strážní, kteří hlídali za dveřmi. Elf se rychle otočil, rozeběhl se a vší silou se odrazil od rámu okna ven do ulice. Dlouhým skokem přistál na střeše protilehlého domu. Ze zvonice se ozval hlas hutného zvonu. Lidé vycházeli ze zvědavosti z domů. Městem se rychle šířila zpráva. Garlonská královna je mrtvá. Isriel je mrtvá. Drow seskočil ze střechy a pomocí stínů a rychlého běhu se brzy dostal k hradbám. Rychle na ně vyšplhal. V tu chvíli si ho však všiml jeden ze strážných na hradební věži a malým zvoncem alarmoval městkou armádu. Elf neměl mnoho času. Začal šplhat dolů z hradeb. Všiml si, že je na něho namířena kuše. Odrazil se a skočil do trávy. Městská brána se otevřela a zní vyběhlo několik válečníků. To už se ale elf jen mihnul mezi stromy a pak se ztratil v lese.

Z dálky byl slyšet štěkot dalších psů. To elfa vytrhlo ze vzpomínek. Pochodně plápolaly a stále se přibližovaly. Temný elf ještě chvíli rozmýšlel o svých skutcích. Musela ta krásná žena umřít? Byla tak mladá, čistá Doopravdy si zasluhovala smrt? Kdo z nás si jí nezaslouží? Pak si ale drow uvědomil, že uvažuje o ženě, jenž vynikala ve strategii a svým hrubým chováním a arogantní nadvládou zabila mnoho lidí jeho rasy. Dobrý skutek. Nesmím litovat svých skutků. Mnoho mých bližních sem tímto skutkem zachránil. Teď mě honí jako nějakou zvěř. Však odebral sem ze světa jednu bestii. Jsem lovec. Nebo jsem snad lovná zvěř? Dál už se neptal. Bojovníci se svými psy ho dohnali. Drow se s úsměvem otočil, uběhl pár metrů až narazil na prudký sráz. Zasunul své dva meče do pouzder a skočil beze strachu střemhlav dolů z útesu. Když doběhli lidé k okraji, viděli dole v údolí jen tekoucí řeku a pár kruhů na její hladině.